Nespi a makej, jedině tak z tebe bude něco pořádnýho!



image

Na tenhle příspěvek jsem se poctivě připravoval. Do služby na urgentu jsem nastoupil včera v osm večer a domů půjdu dnes odpoledne. Mám to dobrý- dvacetihodinovou službou uniknu tzv. třiatřicítce, obávané kombinaci ráno do práce - z práce do služby - ze služby do práce. 


Problém přetížených doktorů se jako ponorná řeka line historií zdravotnictví v Česku. Občas ho na světlo vynese některý z mladých doktorů, frustrovaný a přetažený. Vzápětí se mu zpravidla dostane více či méně přezíravé odpovědi některého z vážených lékařských doyenů, obvykle v důchodovém věku. Ten napíše, že oni to taky tak měli, kolik let strávil službou, kolik Vánoc nebyl se svými dětmi, a že to tak prostě je.


Ale není - tedy být nemusí. Pilota, který by vzlétl opilý, nebo dirigenta, který diriguje s horečkou, by veřejnost považovala za nezodpovědného blázna a hnala k odpovědnosti. U lékařů to z nějakého důvodu neplatí. Lékař často pracuje, i když mu není dobře nebo i když už nespal desítky hodin. Je jaksi automatické, že napíná hranice svých sil. Vážení lékařští doyenové obvykle ještě dodávají, že jen tak se člověk stane dobrým doktorem.



Ale je to tak? Na Západě si tohle už nikdo nedovolí. Za cenu nejrůznějších více či méně nezákonných obezliček vedení nemocnic u nás zkrátka maskuje, že na tuhle práci nemá dost lidí. Že je neumí sehnat, udržet, motivovat, zaplatit. 


Ano, neúměrné množství přesčasů vám toho opravdu spoustu dá - za prvé nekonečnou, všeprostupující, tělo i duši stravující dlouhodobou únavu. Stesk po rodině a pocity viny, že nejste s dětmi. Hádky s tou, kterou máte ještě mnohem radši než svou krajskou nemocnici. Časté respirační infekty, protože vaše imunita je na tom po službách podobně jako Atlantický val 10. června 1944. Emoční oploštělost. Deprese a návaly vzteku, které část doktorů ženou k alkoholu.


A zase pocity viny že nejste s dětmi. Když vám vaše roztomilá dcera ukazuje dojemnou dětskou kresbu a vy si říkáte „ Aha, teď mám bejt asi šťastnej. Ale nejsem. Chci spát,“ je vám srdečně jedno, jaké peníze za svou práci berete. 


Velmi vzácně a zcela nepředvídatelně se vám při chůzi po nemocniční chodbě v tomhle stavu stane, že se vám zdá, že letíte zhruba půl metru nad zemí. Což výše popsané nevýhody tak nějak nevyvažuje.


Lékaři mezi sebou nejsou taky žádná nedělní škola. Služby jsou obecně nepopulární a vždy se najde část kolegů, kteří se jim snaží vyhnout. Nejrůznějšími způsoby. Náš zdravotní systém nijak nenutí praktické lékaře podílet se na chodu akutních ambulancí a pohotovostních služeb (jak je naproti tomu běžné např. v Rakousku). O to větší díl služeb se dostane na ty, kteří se nebrání – nebo neubrání. Říká se jim „srdcaři“ a dost si jich vážíme. Na současném pracovišti máme dva. Jednomu je 53, druhé 51 let. Je ostudné, že mají ve svém věku krom denní práce 5-6 služeb na nejnáročnějším oddělení nemocnice. Ale bez nich to zkrátka nepostavíme.


Ochota sloužit je do velké míry generační záležitost. Mladší lékaři nejsou a myslím, že už nebudou ochotní sloužit za výše zmíněných podmínek. Zřizovatelé nemocnic – tedy kraje – budou tedy muset najít cestu, jak se se svými lékaři dohodnout na oboustranně přijatelném způsobu, jak tuhle navýsost důležitou službu zajistit. 


V každém případě je důležité, aby i pacienti věděli, že je v jejich zájmu mít doktora, který není chronicky přetížený a nevyspalý. Takový doktor bude pravděpodobně příjemněji komunikovat, a co víc – bude lépe léčit. Málo platné, je to právě lékařská věda, která ukazuje, že vyspalý mozek lépe funguje. Je načase, aby fungování zdravotnictví přestalo směrem k lékařům, sestrám a dalšímu personálu popírat svoje vlastní poznatky.


nejnovější články
image

Josef Šedlbauer: Musíme to překlepat, a využít koupený čas k zásadním změnám

Rozumím tomu, že jste po včerejším oznámení opatření naštvaní, unavení, znechucení nebo vystrašení z toho, kam spějeme.

Více
image

Ovocné aleje i Sad zrození: přidejte se k sázení!

Pomozte sázet nové aleje ovocných stromů, ať máte za deset let kam chodit na rande nebo na procházku s dětmi.

Více
image

182 miliard pro budoucnost

Peníze na obnovu země po pandemii můžeme využít k uzdravení krajiny i českého školství. Současný vládní návrh není dobrý.

Více