Pomoc krajině je to nejlepší, co můžeme udělat, říká lídr Pro KRAJinu



image

Do krajských voleb jde s nejvyšším vylosovaným číslem – 85. Lídr uskupení Pro KRAJinu Josef Šedlbauer tvrdí, že tyto volby budou hlavně o tom, jestli kraj bude dávat další miliardy jen do silnic nebo se se stejným nasazením postará i o dostatek vody v krajině. 

 

„Všichni vědí, že poškozená krajina neodolá suchu ani povodním, ale pořád se o tom víc mluví, než dělá,“ myslí si Šedlbauer.

Vaše volební heslo je Neuschneme. Týká se to jen problému sucha nebo společnosti obecně?
Naši kampaň stavíme na třech věcech, které jsou obecně důležité pro život. Aby lidé měli kde žít, z čeho žít, a aby společnost byla v co největší míře spravedlivá a férová. K tomu, abychom měli kde žít, potřebujeme dostatek vody, dostatek úrodné půdy, která je nás schopna uživit. Dosud jsme to brali jako samozřejmost, ale ona to zase až taková samozřejmost není. 

Z čeho žít znamená i to, aby tu byli lidé, kteří budou odpovídajícím způsobem vzdělaní. Aby se v nejisté budoucnosti uměli zorientovat a fungovat v ní. Nepotřebujeme vychovávat automaty, kteří za pár let nebudou potřeba, protože je nahradí skutečné automaty. Ztrácíme spoustu talentů už na základních a hlavně pak středních školách.

Co s tím ale může udělat kraj?
Chceme jinak nastavit přijímačky na střední školy, které kraj zřizuje. Dnes jsou jednotné zkoušky, které ale o daném studentovi moc neřeknou. Jen to, že se na ně uměl připravit. Děti, které k tomu nejsou tolik motivované svojí rodinou, jsou na tom hůř a na lepší typy škol se nedostanou. To je špatně. Při přijímání na střední školu by se mělo přihlížet i k předpokladům, které děti mají. To lze zjistit osobním pohovorem nebo předložením výsledků prací na projektech, kterých se účastnily na základní škole. Právě ústní přijímací pohovory může kraj ve spolupráci s řediteli škol zavést. 

Také chceme, aby se změnil obsah středního vzdělávání. Aby se rozvolnily studijní obory a nebyly tak úzce nalinkované od samého začátku. Student by si měl sám zvolit cestu k cíli. Zda to chce formou maturity nebo výučním listem. Na středních školách by také mělo být víc všeobecného vzdělání, které naučí vyhledávat si informace, porozumět jim, získávat kompetence. Důležitý je i vyšší podíl praxe. I tam má kraj spoustu možností, jak do toho zapojit firmy, které dnes shánějí zaměstnance. V Německu to tak funguje. Studenti na středních školách už pracují na částečný úvazek a jsou za to placeni, což jim pak dává vazbu na ty firmy a ještě se přitom spoustu věcí naučí.

Nicméně Neuschneme značí hlavně vodu a její udržení v krajině. Máte pocit, že v tomto dělá kraj málo?
Udržení vody v krajině je jednou z věcí, kterou kraj může velmi ovlivnit. Vlastně musí, protože jinak tu budeme mít velký problém. Krajina se stále více odvodňuje a zvyšuje se výpar z půdy. Za posledních šedesát let stoupla teplota ve střední Evropě o dva stupně a výpar z půdy skoro o pětinu. Prší pořád stejně, ale vody ubývá rychleji. Sice už se nedělají rozsáhlé meliorace jako dřív, ale krajina se mnohem víc zastavuje. Skvělé je, že se čím dál víc lidí snaží pro udržení vody v krajině něco udělat. Ale lídr by v tomto měl být právě kraj. Zatím se ale o tom spíš víc mluví, než dělá.

Podařilo se vám na kraji prosadit fond na podporu zadržování vody v krajině. To nestačí?
Ani zdaleka. Je tam jedenáct milionů. Víc tam vedení kraje dát nechtělo. Hlavně že víc peněz dává na vlastní propagaci v médiích. Z toho fondu se udělá pár tůněk nebo rybníků, ale to nás nespasí. Opatření budou fungovat jedině tehdy, když se udělají na velkém území a promyšleně. Jsou místa, kde nemá smysl něco dělat, protože to nepřinese žádný efekt. Ale stejně se s tím setkáváme. 

Musí tu být koordinátor s odborným zázemím. To je role kraje. Kraj je ten, kdo může udělat plán, vzít si celá povodí, části okresů a v těchto velkých územích naplánovat, co se tam může pro udržení vody udělat, aby to mělo smysl. Pak může jít za vlastníky pozemků a vysvětlit jim, že to je i v jejich zájmu. Kraj by měl také pomáhat finančně s přípravou projektů, když nevyjde dotace jinde. Na tom teď dost projektů krachuje, že nejsou peníze.

Co to přinese, kromě toho, že krajina nebude tolik vysychat?
Pomůže to i rozběhnout ekonomiku. Jsou to práce pro místní stavební firmy. Peníze se tu vrátí do oběhu, lidé si vydělají, koupí si zboží, z toho se zase zaplatí další lidi, daně. A opatření v krajině přinesou dlouhodobý efekt. Není nutné stavět za miliardy přivaděč vody přes Jizerské hory na Frýdlantsko. Jen projektová dokumentace by v tomto případě stála šedesát milionů korun. Za to se dá na Frýdlantsku udělat spousta věcí v rámci zadržení vody.

Když jsme u úbytku vody, velkým problémem je i polský důl Turów, který připravuje české občany o vodu. Jak chcete řešit toto?
Myslím, že u nás propukla trochu až nacionalistická hysterie. To není dobrý způsob, jak tu ve společném regionu dál existovat. U nás vznikla petice za vodu, v Polsku zase petice za udržení Turówa. Ta měla mimochodem dvojnásob podpisů než česká petice, protože polská ekonomika je na Turówu závislá. Proto chceme prosadit jiný úhel pohledu. Samozřejmě nechceme, aby se v Turówu dlouhodobě těžilo. Teď má povolení na šest let. Tuto dobu je nutné využít k tomu, aby se důl revitalizoval a těžba skončila. Jenže do té doby musí mít tato část Polska jasno, jak se bude živit. Turów dává obživu tisícům lidí. Je dobré si uvědomit, že i u nás jsou hnědouhelné doly, které berou lidem vodu a ničí ovzduší. Jen se nejmenují Turów, ale Bílina a Vršany.

Dobře, ale jak z toho ven?
Alternativa je podle nás v rozvoji energetických sdružení zaměřených na výrobu lokální energie. Ze zdrojů, které tu jsou, což je slunce a vítr. Sluneční a větrná energie jsou konkurenceschopné. Když se ve světě dělají aukce na nové zdroje energie, běžně to vyhrávají solární nebo větrné elektrárny. Energetická sdružení jsou běžná v Německu či Rakousku. Zčásti je vlastní veřejná správa, zčásti pak soukromé osoby a firmy. Je to výhodné z mnoha důvodů. Mají levnější energii, stabilnější pozici na trhu a zároveň i nějaký zisk. Dohromady vytvoří jedno přípojné místo do sítě, takže mají silnější pozici pro vyjednávání s distribuční soustavou. A navíc si takto vyrobenou energii mohou sami spotřebovat. Rádi bychom, aby energetická sdružení vznikla i v Libereckém kraji.

Velký důraz také kladete na sociální oblast a omezení ústavní péče. Jaká omezení tím myslíte?
Chceme zrušit kojenecké ústavy. Třeba ve Zlínském kraji nemají žádný od roku 2016, v Královéhradeckém kraji k tomu také směřují. Jde jen o to podpořit pěstounskou péči. Žádné dítě do tří let by nemělo být mimo rodinu, byť náhradní. Navíc provoz kojeneckého ústavu je oproti pěstounské péči drahý. Jedno dítě v ústavu vyjde měsíčně na šedesát tisíc, kdežto pěstounská péče je za třetinu. Kdyby to kraj podpořil finančně ještě víc, aby pěstounů přibylo, rozhodně se to vyplatí celé společnosti.

Ústavní péče jsou ale i domovy důchodců, jejichž kapacita je nedostatečná. Ty snad nechcete omezovat?
Rozhodně ne. Alternativu vidíme v terénní péči, odlehčovacích službách, denních stacionářích. Jistě, můžeme si postavit další domovy důchodců, ale bude to stát strašlivé peníze a provoz nikdo neufinancuje. Navíc jsou to svým způsobem taková ghetta. Hodně lidí cítí zodpovědnost za to, jak jejich rodiče dožijí. A pro mnohé je domov důchodců až tou poslední volbou. Proto by investice měly směřovat do větší podpory terénních služeb, aby těm lidem péči usnadnily.

Na kandidátce máte dost nových tváří. Je to výhoda, že nejsou svázáni s politickou minulostí?
Nemáme jen nováčky, je tam řada lidí s bohatými zkušenostmi z politiky. Když to srovnám s kandidátkami některých jiných stran, tak máme řadu osvědčených harcovníků, u kterých každý ví, co za nimi je. To je jednoznačný kredit, který žádná jiná strana nemá. Za každým naším kandidátem je nějaká stopa ve veřejném prostoru. To byla naše podmínka. Mít na kandidátce lidi, kteří už něco dokázali.

Hned na druhém místě kandidátky je vaše manželka. To doma tak intenzivně prožíváte politiku?
Je to ještě horší, než si myslíte (smích). Ale moje žena je velmi schopná, v lecčems má větší dovednosti než já. A to, že jsme se oba ocitli na prvních dvou místech, je výsledkem hlasování. Ne našeho doma, ale uvnitř sdružení. Obecně ženy v politice mají velký potenciál, když se nebojí. Naše kandidátka má počet mužů a žen vyrovnaný, formou zipu. Ale určitě ne proto, aby to dobře vypadalo. Není správné, když jdou ženy do voleb jen do počtu. U nás to tak není.

Na Technické univerzitě vedete katedru chemie, organizujete studium nanotechnologií. Jste připraven opustit akademické prostředí v případě volebního úspěchu?
Hodně jsem o tom přemýšlel. Práce, kterou dělám na univerzitě, se žádné politické funkci nevyrovná. Baví mě pracovat se studenty. Je to zajímavé i se všemi organizačními záležitostmi. Ale došel jsem k tomu, že pokud bychom v krajských volbách výrazně uspěli, v což doufám, tak práce na kraji by měla větší smysl. Pokud by se nám podařilo prosadit alespoň část z našich volebních témat, bude to mít pro Liberecký kraj větší přínos.

Vaše sdružení se nazývá Pro KRAJinu, ale s podobným názvem jde do voleb i uskupení kolem Jana Korytáře (Změna pro lidi a pro krajinu). Nebude to pro voliče matoucí, zvlášť když jste s Korytářem dlouho úzce spolupracoval?
Projekt Pro KRAJinu jsem připravoval dlouho, asi rok a půl. Práce Jana Korytáře si dlouhodobě velmi vážím, ale vím, že jeho kariéra má různé vlny. Požádal jsem ho tehdy, aby do voleb s námi nešel s tím, že Změna jako taková může být součástí naší koalice. Tenkrát tvrdil, že už tomu nemá co dát. Ale nakonec celá spolupráce ztroskotala na tom, že na kandidátce chtěl být, zatímco řada lidí, která do toho chtěla jít, s ním být nechtěla. Ale on na tom přesto trval. Tak jsme se rozešli, i když na většině věcí jsme se jinak shodli.

Nebudete se tak prát o voliče?
Rozdíl mezi námi je, že nejsme strana jednoho muže. Proto také máme širší záběr. Přinášíme řadu různých témat, protože máme mezi sebou lidi, kteří se jim dlouhodobě věnují. Ale nechci se proti Janu Korytářovi nijak vymezovat, přeji mu hodně štěstí. 

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/volby-josef-sedlbauer-pro-krajinu-rozhovor-krajske-liberecky-kraj.A200828_160208_liberec-zpravy_jape

 

nejnovější články
image

Josef Šedlbauer: Musíme to překlepat, a využít koupený čas k zásadním změnám

Rozumím tomu, že jste po včerejším oznámení opatření naštvaní, unavení, znechucení nebo vystrašení z toho, kam spějeme.

Více
image

Ovocné aleje i Sad zrození: přidejte se k sázení!

Pomozte sázet nové aleje ovocných stromů, ať máte za deset let kam chodit na rande nebo na procházku s dětmi.

Více
image

182 miliard pro budoucnost

Peníze na obnovu země po pandemii můžeme využít k uzdravení krajiny i českého školství. Současný vládní návrh není dobrý.

Více