Sucho a vlny veder měly přijít podle předpovědí až později



image

Rozhovor vyšel v Libereckém deníku 12. 5. 2020, jeho autorem je Petr Vodseďálek.

Josef Šedlbauer je vysokoškolský pedagog a vědec v oboru fyzikální chemie. Poslední týdny se  podílel na vývoji a rozběhnutí výroby netkané textilie typu melt-blown, z níž se vyrábějí jednorázové filtry do roušek pro celou Českou republiku. Josef Šedlbauer je ale také politik, od roku 2016 je zastupitel Libereckého kraje a od roku 2010 je také v zastupitelstvu města Liberec. Tématu životního prostředí se věnuje od studentských let, není tedy překvapením, že svou politickou kariéru začal v roce 2008 ve Straně zelených. V podzimních volbách chce uspět s novým politickým subjektem, který se jmenuje Pro KRAJinu. Pod touto hlavičkou uspořádal minulý týden online přednášku na téma sucho. Ta za pár dní nasbírala skoro 30 tisíc zhlédnutí.  


Vedete katedru chemie Technické univerzity, kde vyučujete také předměty týkající se životního prostředí. Jak jste se k tomu dostal?

Je to pro mě celoživotní téma. Vyrůstal jsem na venkově, měli jsme hospodářství, na jehož chodu jsem se podílel. Ne vždycky mě to bavilo, ale dnes jsem za to vděčný. Myslím, že selské uvažování a zkušenost s dobrou péčí o půdu a krajinu jsou neocenitelné. Takže bylo logické se tím zabývat zčásti i profesně. 


Jak se ta témata proměnila od devadesátých let, kdy jste o nich začal učit?

Základní fakta známe už těch 20-30 let velmi dobře, jen dat máme mnohem víc. Vývoj odpovídá předpovědím, a pokud se něco změnilo, tak leda k horšímu. Třeba současné sucho a vlny veder měly přijít podle předpovědí až později. Nebo když půjdu dál, tak tání ledu kolem severního pólu jde mnohem rychleji, než jsme čekali. Můžete si říct, že to může zajímat leda milovníky ledních medvědů. Pravda je ale taková, že změna proudění vzduchu nad severní točnou oslabuje takzvané tryskové proudění, to se pak víc vlní, a tím vznikají jak epizody velmi mrazivých dnů, kdy k nám jde vzduch od severu, tak vlny veder, kdy k nám proudí vzduch ze Sahary. Pak se stává, že stále častěji zmrznou květy ovocných stromů nebo schnou plodiny na polích. Následky v podobě vyšších cen potravin neseme všichni.


Nedávno jste měl online přednášku na téma sucho, kterou sledovalo přes 1200 lidí. Za několik dní nasbírala asi 30 tisíc zhlédnutí. Překvapil vás ten zájem?

Nepřekvapil mě, ale moc si ho vážím. Je vidět, že lidem není stav krajiny lhostejný. Důsledky sucha jsou očividné. Lesy mizí před očima. Smrkové lesy jsou prakticky odepsané. Stále víc lidem už někdy chybí voda ve studnách, dokonce i v hlubokých vrtech. Mezi Čechy je hodně turistů, zahrádkářů, lidí co mají rádi přírodu. Ti nejsou slepí a vidí, že se krajina proměňuje a že to, co bylo dříve samozřejmé, už dnes samozřejmostí není. Třeba zasadit strom a čekat, že bez další péče vyroste.


Myslíte si, že si lidé uvědomují závažnost situace, když mohou sami pozorovat následky těchto změn?

Lidé vidí následky a snaží se pochopit, co se děje. Skvělé je, že se čím dál víc lidí snaží s tím něco udělat. To je i zkušenost z té přednášky, že se lidé hodně ptali, co s tím můžou dělat – nejen sami na svých zahradách a pozemcích, ale jak můžou třeba začít tlačit na politiky. Obracejí se na mě také vlastníci pozemků, na kterých hospodaří někdo jiný a třeba ne úplně ohleduplně ke krajině. Oni to teď chtějí měnit, zajímají se o to, co se na jejich půdě děje. Lidé už nechtějí jen bezmocně přihlížet tomu, jak se kolem nich zásadně zhoršují podmínky pro život. Nakonec v tom totiž budeme žít my a naše děti.


Loni byl nejteplejší rok v historii měření. Letos tým vědců z projektu InterSucho přišel s tím, že Česko  trápí největší sucho za 500 let.

Proč je vlastně sucho?

Extrémní sucho je způsobené souběhem tří věcí. Za prvé v posledních letech méně prší, což může být výkyv, které se snad vrátí do normálu. Za druhé se za posledních 60 let se v Čechách zvýšila průměrná teplota o dva stupně. Vyšší teplota znamená větší výpar a také delší vegetační dobu, takže rostliny déle čerpají vodu z půdy. Ale nejpodstatnějším důvodem sucha je fakt, že česká krajina za posledních 100 let ztratila polovinu svojí schopnosti vodu udržet.    


Jak k tomu došlo?

Zčásti kvůli zastavování půdy dalšími silnicemi, halami, parkovišti, domy. Hlavně ale kvůli neudržitelnému hospodaření na polích a v lesích. Tady mám na mysli odvodňování půdy melioracemi, narovnávání koryt potoků a řek, ale také obrovské lány polí, na kterých jezdí těžké zemědělské stroje a udusávají půdu. Péče o půdu je vůbec zoufalá, přitom je to národní poklad – trvá kolem 200 let, než se vytvoří centimetr půdy. Jenže na obrovském lánu, kde nejsou remízky a travnaté pásy, se půda při prudkém dešti spláchne do nejbližšího potoka a odteče pryč. Tyhle změny probíhají desítky let a krajina měla zatím kapacitu jim odolávat, ale postupně o tu schopnost přišla. Když proti tomu jdou změny ve srážkách a teplotách, už jim nedokáže čelit. Je to stejné jako třeba když oslabíte svůj organismus dlouhodobě špatnou životosprávou a pak ho vystavíte infekci. Nemůžete se divit, že onemocníte. Úplně stejně je to se stavem krajiny.


Ve vaší přednášce jste zmínil některá konkrétní opatření, jak se vyrovnávat se suchem respektive nedostatkem vody? Mohl byste některá zmínit?

Je potřeba zdůraznit, že pokud připustíme, aby se dál prohlubovaly změny klimatu, tak nám nepomůže vůbec nic. Tento vývoj už můžeme jenom zbrzdit. Tady a teď nám nejvíc a nejrychleji pomůže obnova krajiny. Tak, aby byla schopná zadržet co nejvíc vody a byla odolnější proti extrémům, jako jsou dlouhá sucha nebo přívalové srážky, které vedou k povodním. 


Jak toho dosáhnout?

Velkým množstvím promyšlených a navzájem propojených opatření v krajině. Meze, remízky, zasakovací pásy, mokřady, poldry, tůně, rybníky… Rozvolněním potoků a řek, aby se mohly rozlévat, meandrovat, nesmí být sevřené v napřímených, vydlážděných korytech. Voda nesmí rychle odtékat pryč, potřebujeme ji co nejdéle udržet v půdě. Není to jen otázka volné krajiny a lesů, ale také měst, kde ze zabetonovaného, vyasfaltovaného povrchu steče většina vody do kanalizace a zmizí. Je nutné ji udržet co nejdéle na místě. Stačí i úplně jednoduché věci jako že kolem ulice je pás zeleně, který je prohloubený a tam voda steče a zasakuje se. 

Taková krajina bude navíc příjemnější a bude se v ní lidem lépe žít.    


V této souvislosti jste zmiňoval jako ideální koordinátory a hybatele plošné obnovy krajiny kraje. Proč?

Dělat tyhle věci jednotlivě nestačí. Území, které může fungovat, je minimálně povodí nějakého většího potoka nebo říčky. Obce a jednotliví vlastníci půdy mohou dělat jednotlivosti, ale nemají možnost a leckdy ani odbornou kapacitu a finance na to dělat projekty na obnovu krajiny na tak velkém území. Takovou kapacitu má v podstatě jenom kraj. Tam jsou peníze, odborníci a hlavně politická váha. Kraje dokáží ledacos dosáhnout i na celostátní úrovni a na druhou stranu mají přímou vazbu na obce. Kraj má ideální pozici na to, aby byl hybatelem a lídrem plošné obnovy krajiny. Musí k tomu ale být vůle a energie od vedení kraje.


Jak to vypadá v realitě. Jednají kraje aktivně při obnově krajiny?

Třeba Liberecký kraj říká, že se musíme starat o svůj majetek, ale nic jiného nás moc nezajímá. Přes miliardu jde každý rok na opravy silnic, v posledních letech dal téměř půl miliardy na zvelebení budov vedle svého sídla. Je to takový údržbářský přístup, orientovaný na velké stavební zakázky. Podařilo se nám prosadit fond na podporu zadržování vody v krajině, je v něm 11 milionů. Další návrhy nám vždy zamítli. Tak si to srovnejte. Jenže takhle to prostě nemůže fungovat, když čelíte vážnému problému, který vyžaduje, aby se o něm přemýšlelo ve větším měřítku. 


K prosazení jakékoli koncepce je potřeba i politická vůle. Vy se věnujete politice skoro stejně dlouho jako životnímu prostředí. Je to téma, které vás přivedlo k politice nebo tomu bylo naopak?

Životní prostředí je pro mě mnohem starší téma. Je pravda, že jsem se různě angažoval, ale to bylo především na akademické půdě. Byl jsem ve vedení stávkového výboru na VŠCHT v Praze v roce 1989, několikrát jsem byl ve vedení Akademického senátu. Ale do politiky jsem se pustil až někdy koncem nultých let. Téma, které mě do politiky přivedlo, byla korupce a klientelismus. Byl jsem jako člen finančního výboru první, kdo upozornil na obrovské, do té doby skryté zadlužení Liberce a na problémy s dluhopisem, které Liberec budou dusit ještě nejméně další desetiletí. Pak jsem se hodně věnoval libereckému dopravnímu podniku, stálo mě to osm let úsilí, které pomohlo rozkrýt systematickou korupci v dopravním podniku a v dopravních zakázkách Libereckého kraje.

Jste ve Straně zelených. Ta je dlouhodobě nejsilnější „zelenou“ stranou, přesto je ale její voličský potenciál malý a nedostala se do sněmovny. Je životní prostředí politicky silné téma?

Když se podíváte na to, co lidé považují za hrozbu pro budoucnost, tak většina z nich odpovídá, že změna klimatu. Jak to uchopit politicky, to už je druhá záležitost. Pro mě je životní prostředí spojené s tradicí, péčí sedláka o svojí půdu, se starostí o osud svých dětí, s vlastenectvím.


Jak jste to uchopil vy a vaše nové politické uskupení Pro KRAJinu, jehož název odkazuje jak ke kraji jako správnímu celku, tak krajině?

Jsme pestrá skupina lidí, která se sešla na vizi kraje, který se o sebe dokáže postarat a má svou hrdost. Ta je v místní krajině a lidech hluboce zakořeněná. Zásadní je pro nás obnova krajiny, což je zároveň skvělá investice do rozjezdu ekonomiky, protože přináší pracovní místa teď a užitky v příštích desítkách let. Chceme také, aby vzdělávání bylo smysluplnější, aby se mladí lidé připravili na život. Dnes často sedí ve škole, učí se teorii a na praxi si nesáhnou, i když by o to řada z nich stála. Chceme hlavně prosadit prostupnější vzdělávání na středních školách, naše budoucnost není v levné pracovní síle pro automobilový průmysl. Chceme také, aby kraj byl soběstačnější ve výrobě energie. I tady jde o naši bezpečnost. Strašlivé dopady spalování uhlí vidíme na severu kraje, kde důl Turów ohrožuje zdroje vody a zdraví lidí zplodinami z elektráren. V Německu dobře fungují energetické spolky, které vyrábějí energii levnějším a čistším způsobem, navíc nad nimi mají kontrolu lidé v místě, nikoli miliardáři sídlící v daňových rájích. 

Je to program pro budoucnost, myslím, že si v něm každý najde to, co ho zaujme. Jsme otevřená skupina, uvítáme každého, kdo chce spolupracovat.




nejnovější články
image

Josef Šedlbauer: Musíme to překlepat, a využít koupený čas k zásadním změnám

Rozumím tomu, že jste po včerejším oznámení opatření naštvaní, unavení, znechucení nebo vystrašení z toho, kam spějeme.

Více
image

Ovocné aleje i Sad zrození: přidejte se k sázení!

Pomozte sázet nové aleje ovocných stromů, ať máte za deset let kam chodit na rande nebo na procházku s dětmi.

Více
image

182 miliard pro budoucnost

Peníze na obnovu země po pandemii můžeme využít k uzdravení krajiny i českého školství. Současný vládní návrh není dobrý.

Více