Bc. Zuzana KOCUMOVÁ

„Od malička jsem většinu času trávila v přírodě. Doteď si pamatuji, jak jsem jako malá udělala mámě scénu, když jsme jedno odpoledne po škole zůstaly doma. Že si neuvědomuje, jak mi tím život ‚utíká mezi prsty‘. Bylo mi deset, muselo to být dost komické,“ směje se Zuzana Kocumová. 

„Když bylo méně času, tak jsme chodili do lesů kolem Liberce, víkendy jsme trávili převážně v Jizerských horách. Od té doby nevím, jestli je nazývat svým druhým, nebo prvním domovem. Venku jsme nejen chodili, ale i běhali, jezdili na kole, kajaku – až jsem se z Jizerek proběhala do České národní reprezentace v běžeckém lyžování. Díky tomu poznala mnoho krásných míst, ale nikdy se nepřestala těšit na návraty domů, do Jizerek. Ten pocit, že když nejsem doma, nevidím padat na podzim listí a promeškám první sníh v Jizerkách, tak mi utíká život, mi prostě zůstal,“ říká.

„Od malička jsem navíc měla pocit, že bych měla po sobě zanechat stopu. Jako dítě spíš proto, že jsem se bála smrti a toho, že po mě nic nezbude. Čím víc jsem pobírala rozumu, tím víc se tato touha měnila v potřebu něco užitečného dělat. Když už tu máme v rámci tohoto života vyměřený čas, tak mít pocit, že byl využitý dobře,“ vysvětluje Zuzana, proč se jako mladá sportovkyně ve 21 letech zapojila do politiky. Od té doby mnohokrát obstála, i když ji to několikrát stálo funkci.

Přesto v aktivním zapojení v politice vidí smysl stále: „Začalo to peticí proti výstavbě Plazy. Nasbírali jsme 5000 podpisů během 3 týdnů. Plaza stojí, pro mě to ale byla skvělá lekce toho, jak většina politiků funguje. Nebylo to příjemné, ale velmi přínosné. Když tehdy firma dostala stavební povolení, poslali mi pohřební kytici... Ale od úsilí věci měnit k lepšímu mě to neodradilo.“

Zuzana se v politice věnovala sportu, zdravotnictví a vždycky bojovala proti rozkrádání veřejných prostředků. Kvůli svému nesouhlasu s nevýhodnou smlouvou, kterou kraj uzavřel s firmou BusLine byla také v roce 2014 odvolána z pozice krajské náměstkyně. O celé čtyři roky později dostala za pravdu, když policie ve velkém zatýkala lidi z vedení BusLine, dopravního podniku i politiky ze všech možných stran (shrnutí celé kauzy najdete zde).

Své odvolání ovšem proměnila v jiný životní úspěch, protože se začala věnovat závodům Spartan Race – několik měsíců po svém prvním závodu se stala mistryní světa v této náročné sportovní disciplíně, což pak ještě dvakrát zopakovala.

V posledním roce jí přibyl ještě jeden zásadní důvod k radosti: „Většinu času mi teď zabírá, a to rozhodně není stížnost, malý Tomášek. Život s ním dostal nový náboj. Ne že by předtím nebyl hezký, ale... kdo má děti, ví. Popsat se to nedá. S ním ale i z větší naléhavostí přicházejí i otázky a obavy o to, co bude. Víc přemýšlím, jak svět bude vypadat třeba za 30, 50 let. A tímto pohledem se daleko jasněji oddělují pseudohrozby od těch reálných. Je to obrovská motivace dál mluvit do věcí veřejných a snažit se s věcmi, které budou život nás i našich dětí skutečně ohrožovat, něco dělat,“ uzavírá Zuzana.

Poslechněte si i skvělý podcast s touto inspirativní ženou!