V roce 2011 jsem dokončila studium na ČVUT v oboru vodní hospodářství a celou kariéru se věnuji stavařině. Zpočátku v Praze ve firmě realizující obnovitelné zdroje elektřiny, následně v Liberci ve vodohospodářské projekci a nyní jako technický dozor v energetice. Vodárenství jsem ale na hřebík pověsit nechtěla, proto jsem si v roce 2017 založila projekční kancelář.
Jsem členkou pracovní skupiny Udržitelný rozvoj města a záleží mi na tom, jak bude vypadat místo, kde žiju. Jsem doma v Libereckém kraji, kde dřív v nadsázce platilo, že buď prší, nebo je to do kopce. Nejsem členkou žádné strany ani hnutí. Kandidátka Pro KRAJinu z mého pohledu nejkomplexněji uchopila téma nakládání s vodou v krajině a její ochranu, proto do toho jdu s nimi. A taky už se nikdy nechci dívat přes mrtvé smrky na Turów, jako když jsem byla malá.
Jaký mám životní postoj? Když optimista říká, že sklenice je napůl plná a pesimista odpovídá, že je způli prázdná, tak inženýr konstatuje, že sklenice je dvakrát větší, než je potřeba. To byl vtip, ale realista opravdu jsem.
Moje oblíbené barvy jsou námořnická modrá a černá, kterou nosím nejen na koncerty tvrdší hudby. Rudá a hnědá mají samozřejmě taky svoje místo, ale ne v politice.
Dlouhodobě podporuji projekt Post Bellum a zařízení pro opuštěné kočky.