Je mi 41 let a pracuji v Národním památkovém ústavu. První zapojení do veřejného života bylo založení spolku pro záchranu kostela sv. Máří Magdalény v Liberci. Církev dala ovšem přednost jinému zájemci. Jak to dopadlo, můžeme vidět ještě dnes na táhnoucí se kauze, ve které je obžalován mimo jiné i současný hejtman. Kostel zatím chátrá...
Po tomto fiasku kolem kostela mě chuť se angažovat na nějakou dobu přešla a věnoval jsem se pořádání hudebního festivalu Ještědská Odysea a hraní v kapele. Mám zatím jedno (v říjnu) dvouleté dítě.
Letos ve mně ale dozrál pocit, že je čas vystoupit z komfortní zóny stěžovatele u piva a znovu se zapojit do věcí veřejných.
Chci se podílet na vytváření zdravých vztahů v harmonické společnosti. Přesvědčovat, že je třeba vsadit na udržitelný rozvoj místo dalšího betonování, stavění průmyslových zón nebo přehrad. Hledat protiváhu stále většímu individualismu.
Mám pocit, že dnes jen volit už nestačí. Je potřeba, aby se zapojilo co nejvíce nových tváří. Plody práce polistopadové generace politiků sklízíme dodnes. Nejvyšší čas to změnit!