PhDr. Jaromír BAXA, Ph.D.

“V politice jsem už docela dlouho. Proč si nedám pokoj? Chci posunout kvalitu škol. Jen hladké silnice nebo pěkně zrekonstruované budovy nám totiž prosperitu nezajistí,” říká Jaromír Baxa, který se vzdělávání věnuje i jako zastupitel Liberce a vysokoškolský učitel.

“Bohužel je teď v krajském zastupitelstvu strašně málo lidí, kteří by kvalitu vzdělávání měli jako prioritu, a podle toho to taky vypadá. Jsem rád, že v ProKRAJinu je to jiné, stejně jako v LOL! u nás v Liberci. Je nás tam víc, kteří jsme přesvědčeni, že právě ve školství na nás čeká pořádný kus práce.” (více o tom v podcastu na toto téma)

Profesně se Jaromír věnuje ekonomii, vyučuje a bádá na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Mezi jeho hlavní zájmy patří hospodářská politika a problémy fungování EU. Při výuce rád zkouší nové postupy, nechává studenty, aby si při studiu zažili různé role a pracovali na dlouhodobých projektech. “Baví je to, a mně taky.”  

Na současných školách mu vadí hlavně to, že mnoho z nich stále funguje, jako kdybychom žili před třiceti nebo padesáti lety. “Svět se mění. Je dost možné, že dnešní děti budou jednou dělat povolání, které zatím ani neexistuje. Aby uspěly, potřebují se ve škole naučit, jak se zorientovat v nových věcech, jak pracovat v týmu, jak vyhodnocovat informace, jak nakládat s financemi a podobně.” (více o tom v článku zde)

Jaromír také upozorňuje na to, že problém začíná už při samotných přijímacích zkouškách na školy. Ty v tuhle chvíli testují hlavně schopnost se nabiflovat podrobná pravidla české gramatiky a matematiku. Pro talenty dětí v jiných oblastech tam není místo. “Letos v zimě jsem se kvůli tomu sešel s ředitelem liberecké průmyslovky, a udělalo mi velkou radost, že to vidí podobně jako já a chce přijímačky měnit. Vidím v tom velkou naději! Změna přijímaček totiž bude měnit i vyučování na druhém stupni základních škol.” 

(více o málo využívaných možnostech v přijímacích zkouškách si přečtěte zde).

Jaromír žije v libereckém Vesci a je velmi aktivní při řešení místních problémů. Ve volném čase rád fotí a běhá: “Nedávno jsem posunul svoje osobní limity, když jsem za 18 hodin urazil 105 km z Oybinu na Sněžku. Byla to dobrá příležitost poznat severní hranici kraje neotřelým způsobem a trochu mimo obvyklou komfortní zónu,” usmívá se.